Jak vysušit tulení kůži, krátká historie šablon

Zdá se, že malířská šablona je poměrně mladý vynález. Tato levnější alternativa tapet, která vám usnadní výzdobu vašeho domova, má mnohem delší historii. Kdy to začalo? Kdo vytvořil první šablonu? A k čemu byla tulení kůže potřeba? Na tyto otázky odpovíme v dnešním příspěvku!

Předobraz šablonování lze nalézt již v pravěku. První jeskynní malby – otisky rukou – neandrtálců pocházejí z doby kolem 35 000 let př. n. l. Pravěcí domorodci nejspíš pokládali ruce na stěny jeskyně a rozfoukávali kolem sebe jemně rozdrcený pigment. Kromě grafiky zobrazovaly pravěké obrazy výjevy z lovu, rituálů a každodenního života. Obyvatelé Fidži zase vyráběli šablony z banánových listů a bambusu. Používaly se ke zdobení látek z kůry fíkovníku (obyvatelé je nazývali tapa, masi nebo uha). Schéma práce bylo jednoduché – do listů byly vyříznuty otvory určitého vzoru a skrze ně bylo na předem připravenou látku vstříknuto rostlinné barvivo.

Šablony používali Egypťané přibližně od roku 2 500 př. n. l. Sloužily jako výzdoba egyptských hrobek. K práci bylo zapotřebí nejméně tří lidí. Jeden umělec nakreslil na stěnu obrys postavy nebo hieroglyfu, druhý jej vystřihl, aby třetí mohl dílo dokončit malbou. Etruskové používali šablony na egyptský způsob. Nejstarší malované etruské hrobky pocházejí z poloviny 6. století př. n. l., ale malby na nich zobrazují spíše výjevy z bohatého života tehdejší elity. Kromě toho jsou dodnes známy etruské vázy, které se dochovaly a byly malovány pomocí šablon! O starořeckých šablonách je toho známo jen málo. Jediný známý detail je, že se používají k obkreslování mozaik. Staří Římané zase ochotně používali šablony k vyznačování jmen na vývěsních štítech. Římští císaři se navíc podepisovali a učili se tímto způsobem psát.

Stejnojmenná tulení kůže odkazuje na způsob, jakým Inuité z Baffinova ostrova vyrábějí vzory. Kůže zvířete se musela důkladně očistit, stáhnout a vyčinit s kožešinou a poté usušit. Jednalo se však o tak křehkou metodu, že se žádný z tehdejších výrobků nedochoval dodnes. Kožená šablona byla velmi tuhá a často se ohýbala, takže se barva snadno rozlila mimo obrys. Problémy s jejich použitím způsobily, že současní “vynálezci” považovali kůži za příliš cennou komoditu, která by měla být využita jiným, praktičtějším způsobem.

Čína a Japonsko měly na vývoj šablon obrovský vliv. První země vznikla především díky vynálezu papíru kolem roku 105 n. l., který vedl k prvním pokusům o výrobu papírové šablony. Díky tomu se staly velmi oblíbenými a rychle se staly základním nástrojem pro zdobení textilií. Byla také zavedena nová metoda – použití kyselého inkoustu, který umožnil vytvářet vzory bez použití nože. Japonci šli ještě o dva kroky dál, kombinovali jemné vzory s lidskými vlasy nebo hedvábím a zdokonalili techniku zdobení textilu, později známou jako katazome. Spočívala v tom, že se na šablonu nanesla pasta připravená z rýžové mouky a otiskla se na látku. Pigment se přidával ručním malováním nebo namáčením materiálu do barvy a předtím nanesená pasta chránila prvek před barvením. Tímto způsobem vznikly mnohem levnější, ale stejně krásně zdobené látky. Druhým krokem při vývoji šablonové malby byla kombinace šablon s lidskými vlasy nebo hedvábím, což dalo vzniknout technice dnes známé jako hedvábný sítotisk. Tímto způsobem vyřešili problém spojení izolovaných částí návrhu – stačilo vlasy jednoduše přilepit k šabloně, čímž vznikl spoj, ale dostatečně tenký, aby byl po odtržení šablony prakticky neviditelný. Vynález papíru pro japonské šablonáře měl ještě jeden důležitý význam. Dřívější šablony se vyráběly z tenkých plátů morušové kůry ztvrdlé v persimoňové šťávě. Poté se několik kusů naskládalo na sebe a rozřízlo ostrým zahnutým nožem. Díky vynálezu papíru se výroba šablon zvýšila – tvůrci pak mohli vystřihnout asi 60 kusů najednou.

Šablony z Dálného východu se do evropských měst dostaly prostřednictvím obchodních cest již v 5.-6. století našeho letopočtu. V Anglii se rané šablony (známé také jako Doublets) používaly především pro náboženské účely. Najdeme je na zástěnách, nástěnných malbách a rouchách a byly vyrobeny ze zvířecí kůže, olejového plátna nebo měkkého kovu. V období křížových výprav a středověkých výbojů se šablony používaly především jako vzor pro malbu náboženských obrazů nebo christogramů na oltáře a liturgická roucha. Průlomem v používání šablon v Evropě byl vynález knihtisku. Poté se po celém kontinentu začaly objevovat šablony se šablonami. Díky svým všestranným možnostem se začaly používat při zdobení nábytku, vyšívání, ale také při výrobě herních karet. Právě ta inspirovala francouzské řemeslníky, včetně Jeana-Baptisty Papillona, k vytvoření první tapety s dominami na světě. Tehdejší tapety se vyráběly ve fragmentech o rozměrech asi 100×50 cm a šablona se zhotovovala před zavěšením na zeď, takže vzor ne vždy odpovídal původní představě. Nejoblíbenějšími vzory z tohoto období jsou především erby, fleurs-de-lis, monogramy, ale také slunce, hvězdy a geometrické vzory. Současní řemeslníci však techniku šablonování kritizovali – považovali ji za líné řemeslo, které podkopává malířské umění a omezuje kreativitu.

První osadníci v Severní Americe si nemohli dovolit dovážené tapety ani zdobený nábytek. Jakmile lidé začali mít čas a peníze na zkrášlování svého okolí, začali používat šablonové dekorace na stěnách a dokonce i na podlahách. V 18. a 19. století se šablony často používaly i na jiné povrchy. Jednalo se o látky, zejména pokrývky na postele a stoly, nábytek a předměty pro domácnost, jako jsou plechové a dřevěné podnosy, truhly a kufry.

Na konci 19. století tehdejší umělci od šablon jako dekoračního umění upustili. Období art deco (20. a 30. léta 20. století) bylo obdobím obnovené módy těchto výrobků. Tehdy je francouzští vydavatelé používali k výrobě barevných separací knižních ilustrací. Řemeslníci reprodukující díla fauvistických malířů, jako byl Derain, vyřezávali pro každý odstín samostatnou šablonu. Picassovy obrazy byly rovněž šablonovými reprodukcemi. Vzory zpopularizované reklamou a knihami způsobily, že lidé chtěli mít takové vzory opět na svých stěnách. V roce 1936 použil šablonu pro své logo i časopis Harpers Bazaar. Jejich návrat do přízně však trval jen krátce. Teprve koncem 70. let 20. století se šablony začaly vracet do módy kvůli nudě s tapetami.

Inspirativní vzory z našich kolekcí malířských šablon…